🇳🇬 Nigérie mýma očima - Lagos

Nigérie mě naučila trpělivosti, nadhledu a vděčnosti. Je to země, kde život nikdy není černobílý. V tomhle článku vás vezmu na cestu do Lagosu i do nigerijské každodennosti - tak, jak ji prožíváme s rodinou už řadu let.

(aneb proč se tam pořád vracím)

Když jsem se poprvé zajímala o Nigérii, udělala jsem přesně to, co většina Čechů - nebo aspoň těch dvacetiletých. Otevřela jsem Google Maps. Našla jsem zemi, do které by se naše republika vešla zhruba 12krát, ale žije v ní 220x víc lidí, 220 milionů. Přelidněná není celá Afrika. Přelidněná je jen Nigérie.

A to všechno nacpané do prostoru, kde život pulzuje dnem i nocí, kde lidé žijí venku, kde městské ulice nikdy nejsou prázdné a kde si nikdy nepřipadáte sami.

Dobře, takže teoreticky jsme připraveni.

Ale realita?

Realita vás vždycky překvapí, někdy vás okouzlí, někdy vyděsí a někdy rozesměje tak, že se musíte opřít o kufr.

Poprvé v Lagosu: když se vám džíny přilepí ještě v letadlové trubici

První dojem z Nigérie byl… hm, jak to říct slušně? Dusno, vlhko, teplo, které vás obejme jako těžká deka.

V prosinci 2009 byl náš první přílet.

Tehdy Lagos Airport připomínal spíš zastaralé vlakové nádraží v Horní dolní. Nic moc estetika, haló z amplionu, chaos a výpadky elektřiny. 

A pak ten legendární moment:

Ještě v té přechodové trubici z letadla se nám přilepily džíny na nohy.

Manžel, který byl doma v Česku už pět let, jen stál, díval se kolem a říkal: "Ty jo… já jsem zapomněl, jaké tu je vlhko."

A pak přišel ten příběh s kufry. Letadlo mělo zpoždění. Někdo z personálu něco zmateně zakřičel. A lidé začali přeskakovat turnikety a běžet zpět k letadlu, protože měli pocit, že jejich kufry odletí bez nich. Já jsem jen stála, držela tašku a tříletého Johna, neschopná pochopit, jestli je to nouzový stav, film, nebo folklór.

Od té doby se to naštěstí výrazně zlepšilo.

Dnes je letiště moderní, čisté, organizované. Ale ten první zážitek už mi nikdo nevezme.

A ta kombinace vůní, která se mi navždy spojila s Nigérií?

Benzín + smažený banán.

Typicky lagoský "parfém".

Z letiště do města: václavský Silvestr × 50

Lagos je kulturní šok.

Ne šok ve smyslu "děsivý", ale šok ve smyslu "mozek nestíhá zpracovávat množství podnětů".

Co vidíte jako první?

•  lidi - všude lidi

Jako Václavák na Silvestra… ale v každou denní dobu.

• červený prach ve vzduchu
• vůně benzínu, smaženého jídla a laguny
•  rybáře u vody a nekonečný slum v dálce, když projíždíte Lagoskými mosty
• stánky u silnic, kde koupíte vše od SIM karet po čerstvé kešu oříšky
• děti ve stejnokrojových školních uniformách
• honosné vily, luxusní auta a konvoje politiků v černých bourácích se sirénami

👉 a o pár kilometrů dál -  chudoba, která vás obejme až v krku

Nigérie je kontrast.

Poskládaná jako mozaika, která drží pohromadě jen díky tomu, že lidé mají neuvěřitelně silného ducha.

V Lekki - bohaté části Lagosu - nesmí jezdit ani kekenapepe (tříkolky), ani motorky. Do této části projíždíte kontrolou, která vypada jako hraniční přechod.  +Lekki je skvěle organizované a najdete tu vše jako u nás.

O pár kilometrů před tímto VIP vjezdem vám kolem ruky přeběhne tříleté dítě, které prodává plastový sáček vody.

Je to jiný svět. A přesto vás něčím přitahuje.

Děti, které mají méně… a přesto víc

Nigerijské děti mě naučily jednu velkou věc: Čím míň hraček mají, tím víc si hrají spolu.

Míč, klacek, něco, co našly u cesty - a jsou šťastné. Smějí se, křičí, všude lezou, jsou zvídavé a málokdy stydlivé.

A když mají doma málo a hluboko do kapsy? O to víc pomáhají. Uklízí, vaří, nebo prodávají u silnice zboží projíždějícím.  

Je to paradox, který vás nejdřív bolí, pak inspiruje a nakonec donutí přehodnotit půlku života.

Jídlo: láska, na kterou si musíte zvyknout (nebo taky ne)

Víte, co miluju nejvíc?

Smažené plantains s rajčatovými míchanými vejci. Nejlepší snídaně, která sice chvíli trvá na přípravu, ale je to nebe. 

Ale maso?

To tam nejím celý měsíc.

Je jiné - tuhé, intenzivní, kozí, rybí… A moje české chuťové buňky prostě říkají "ne, děkuji".

Ovoce a zelenina naopak? Nedají se srovnat. Mango, papája, ananas… jako by je někdo vypěstoval jen kvůli vám.

Antimalarika a jiné veselosti

První rok jsme poctivě brali antimalarika. A první rok jsme měli pocit, že malárii máme, z vedlejších účinků.

Od té doby je nebereme  a zatím (klepu) jsme ji nedostali. Ale místní medikamenty prý zabírá rychle, tak doufáme, že by tomu tak bylo i v našem případě.

Člověk musí mít trochu nadhled… a trochu víry.

Jak cestovat po Nigérii a nezbláznit se

Nigérie není země, kam vyrazíte s batohem a "nějak to dopadne".

Zásady jsou tři:

⭐ 1. Mít místního průvodce

Ne náhodného člověka z letiště, ale nekoho ověřeného, a pokud cestujete i daleko z Lagosu, lépe ozbrojeného. Někoho, kdo ví, kam ano a kam ne.
Cestovat byste měli pouze v robustním autě, které se dá zevnitř uzamknout. Velká města, která bych ze zkušenosti označila jako “bezpečná” a kde se můžete i sami jít projít, je Lagos - Lekki, Calabar a hlavní město Abuja. Nigérii ale určitě nemám ani zdaleka procestovanou celou. Toto je ale pár míst, kde vím, že nemusím mít stále někoho při sobě. Severu bych se bohužel vyhla obloukem. Ale určitě existují čeští dobrodruzi, kteří cestovali i tam. 

Sever je muslimský, muslimové ze severu jsou v Nigérii známí i pro svého obchodního ducha a je mezi nimi spousta skvělých lidí, ale operuje tu i světově známá teroristická skupina Boko Haram a já jsem jen máma z Čech, takový dobrodruh ve mě není. 

⭐ 2. Některým částem země se prostě vyhnout

Stejně jako se v Praze nechodí na určité ulice v noci.

Není to strach, je to respekt k realitě.

⭐ 3. Lagos je nejlepší start

Živý, hustý, chaotický, fascinující.

Pokud chcete Lagos zažít bezpečně, pohodlně a bez stresu, můžete mi dát vědět. Ráda se postarám, abyste se po příletu cítili bezpečně, třeba i v našem ověřeném a hlídaném Airbnb v Lagosu - našem druhém domově.

Máme:

• bezpečnou a hlídanou čtvrť
• ověřeného řidiče
• čisté moderní ubytování
• wifi a nonstop elektřinu 
• a hlavně klid, který v Lagosu oceníte víc než kde jinde

Co mi Nigérie dala

Nigérie je země, která vám dá víc, než si myslíte a vezme úplně jiné věci, než čekáte.

Dala mi:

• trpělivost
• nadhled
• vděčnost za samozřejmosti
• schopnost vidět krásu i v chaosu
• úsměv i ve chvílích, kdy by Čech remcal
• a nový vztah k věcem, času i lidem
  
  Nigérie mi vlastně vzala pouze naivitu v tom, že lidé na celém světě mají stejné možnosti.

A když tam stojím, někde mezi lagoskou lagunou, prachem ulic a směsí hudby a hluku, vždycky mě napadne jakou cítím vděčnost k obyčejným každodenním věcem - třeba že mi jde pořád elektřina, že se můžu napít z kohoutku, že mi chodí včas peníze na účet, že nevidím hladové děti v ulicích.

A možná právě proto se tam pořád ráda vracím.

Ale tohle je vlastně jen Lagos, mám v plánu vás vzít i do menších” měst a hlavně na vesnici. ;)