Nigérie mýma očima – Tam, kde mluví jazyk Igbo 🔔

Než vás vezmu do Awky a Nawgu, je potřeba vysvětlit jednu věc. 

Co je vlastně Igbo Land? 

Igbo Land je kulturní a historické označení pro oblast jihovýchodní Nigérie, kde tradičně žije etnikum Igbo. Není to oficiální stát ani administrativní celek. Je to region identity.

Geograficky zahrnuje především státy Anambra, Enugu, Ebonyi, Imo a Abia. Právě tady se mluví jazykem Igbo, tady mají rodiny své původní domy a tady se stále silně dodržují tradice, které formují celý život, od narození až po smrt.

Pro Igbo muže není původ jen informace v rodném listě. Je to závazek a pro Igbo rodinu není dům jen stavba. Je to místo návratu.

A právě sem vás dnes beru.

Na jihovýchod Nigérie.
Do míst, která nejsou turistickou atrakcí, ale osobním příběhem.
Do kraje, kde jazyk není jen řeč, ale způsob myšlení.

Jihovýchod Nigérie není jen region. Je to místo původu. Místo, kam se vracíte, bez ohledu na to, kde žijete.

Tady se mluví jazykem Igbo.
A tady se ctí tradice, které jsou pro Evropana někdy těžko pochopitelné.

Dům jako povinnost 

V kultuře Igbo má muž jedno zásadní pravidlo - musí mít dům ve své rodné vesnici.

Nezáleží na tom, jestli žije třicet let v Lagosu, Londýně nebo Praze. Nezáleží na tom, kde vybudoval kariéru.

Jeho místo je tam, odkud pochází.

Tradičně se totiž muži pohřbívají u svého domu v rodné vesnici. S lehkou nadsázkou se říká, že pokud muž dům nemá, jeho tělo skončí v buši. Já jsem se tomu smála. Můj muž ne.

On to myslel zcela vážně.

A právě tehdy mi došlo, že "mít dům doma" není otázka majetku. Je to otázka identity, úcty k předkům a jistoty, že i po smrti víte, kam patříte.

Awka - náš druhý (třetí?) domov 

Naším druhým domovem je Awka, hlavní město státu Anambra State. Máme tu dům se zahradou. Dobře… spíš s dlážděnou zahradou. Ale je to místo, ke kterému máme hluboký citový vztah. To je to místo, kde jsem někdy v roce 2016 skákala nadšením na základové desce, že budeme mít konečně "svůj" Home, sweet home. 

Je jen dvacet minut autem od Nawgu, kde žijí prarodiče našich dětí – a kde dědeček zastává tradiční roli místního krále.

V Awce je cítit městský život, i když ne tak chaotický jako v Lagosu. Venkovní tržiště, malé obchody, ale i velké supermarkety. Ty jsou dražší, a proto méně navštěvované. Najdete tam Snickers, Twix, Persil, Budvar i Hellmann's majonézu, která ale chutná úplně jinak než u nás. Možná víc konzervantů, aby přežila nesnesitelné horko. Každopádně s českou se srovnat nedá.

Realita je ale i jiná, než se z fotek může zdát. Když tam jsme, máme ozbrojenou ochranku. Nejen že ji platíte, ale musíte jí zajistit i jídlo a zázemí. K tomu slouží takzvaný BQ – Boy's Quarters. Malý domek za hlavní budovou. Kuchyňka, koupelna, pokoj, klimatizace. Ve velkých městech je to luxus, na menších městech a vesnicích téměř standard pro každý dům.

Je to jiný svět. A zároveň náš.

Nawgu - místo, kde se všichni znají 

Nawgu je jiná energie.

Malé tržiště. Pár obchůdků s omezeným, často se opakujícím sortimentem. Kostely. Menší školy. Lidé, kteří se znají jménem i příběhem.

Tady cítíte komunitu v její nejčistší podobě.

Abakaliki - jiná opatrnost 

Abakaliki - hlavní město Ebonyi State, mluví se tu specifickým dialektem Igbo – Ebonyi Igbo. Je vnímáno jako méně bezpečné než Anambra. Není to o konkrétním místě na mapě – spíš o pověsti a zkušenostech lidí.

Manžel tu nikdy nechtěl vycházet po setmění. Více kontroloval, jestli je auto zamčené. Víc se díval kolem sebe.

Jihovýchod není homogenní. Každý stát má jinou atmosféru, jinou úroveň bezpečnosti, jinou realitu.

Otec Ofuluozor a první cesta do Calabaru 

V roce 2009 nás manželův strýc z matčiny strany, otec Ofuluozor, vzal poprvé do Calabaru. 

Hlavního města nádherného Cross River State, které se liší ještě zelenější a úrodnější přírodou, než stát Anambra nebo Ebonyi. Geograficky tedy už nejde o Igbo oblast jako Anambra nebo Ebonyi. Cross River má vlastní etnika a kulturní specifika, což je na cestě z Abakaliki do Calabaru znát i atmosférou. Hlavní jazyk je tu Efik, ale úředním jazykem, jako po celé Nigérii, 

je angličtina.

Kněz. Laskavý člověk. Pokaždé, když ho vidím, tak řvu 😀 Ne nahlas, ale slzy se mi rvou do očí. Nevídáme se často a většinou tak rychle jak se objeví, tak také zmizí. 

V té době byl už 25 let ředitel chlapecké školy St Augustine's Seminary College.

Nejprve jsme přespali přímo ve škole v Abakaliki. Skromná místnost, malá postel. Byli jsme tři, Johnovi byly tři roky. Museli jsme dát matraci na zem. Okna netěsnila, měla skleněné žaluzie, kterými projde téměř všechno. A taky že přišlo. Přerostlý hmyz z krásné, ale divoké přírody za zdí školy.

Pak nás vzal "na výlet". Do Calabaru.

Cesta trvá kolem pěti hodin a některé úseky připomínají tankodrom. Jeli jsme dvěma auty. Otec si vzal svého stařičkého Peugeota a my jeli za ním.

Do města jsme přijeli den po skončení Calabar festivalu. Nečekané ticho. Klid. A město, ze kterého historie cáká všemi směry.

Navštívili jsme i otrokářské muzeum. Poprvé tehdy. Podruhé v roce 2018, když jsme se vrátili už se dvěma kluky - přibyl nám Christian.

Drill Ranch - dotek divoké přírody 

V Calabaru je místo zvané Drill Ranch (Pandrillus). Projekt, který vedou dlouhodobě Američané a který zachraňuje šimpanze a další primáty, jejichž rodiče zabili pytláci.

Malému Johnovi dovolili pohladit si tří měsíční mládě šimpanze, které viselo na zádech ošetřovatele. Takový moment si zapamatujete navždy a nám zůstaly i fotky. 

Pokud máte dost financí, můžete se s nimi vydat i na túru do hor u hranic s Kamerunem, kde je možné pozorovat gorily ve volné přírodě. 

Nigérie je obrovská. A za ty roky jsme procestovali mnohem víc míst, než bych dokázala vypsat do jednoho článku.

Byla tu další města. Další vesnice. Další cesty, které nebyly vždy pohodlné, ale vždy byly opravdové - Ojoto, Onitsha, Ogidi, Asaba, Enugu, Amawbia, Warri, Benin city .. 

Ale právě Anambra, Awka, Nawgu, Abakaliki a Calabar jsou pro mě místa, která nesou osobní stopu.

Jihovýchod Nigérie mě naučil respektu k tradici. K předkům. K tomu, že některé věci nejsou otázkou volby, ale identity.

A i když žijeme mezi dvěma kontinenty, některá místa zůstávají v člověku napořád.